Welcome to London

Tak jsem si téměř po 14 dnech našel čas tady sepsat pár dojmů z naší několikadenní návštěvy Londýna. Předem se chci pochlubit, že jsme jako jedni z posledních využili služeb SkyEurope, takže každý den od chvíle zakoupení letenek byl ve znamení zvýšené hladiny adrenalinu ve smyslu odletíme/neodletíme.


Vezmu to v bodech podobně jako když jsem na jaře psal ještě na starém webu o Stockholmu.

- Londýn je velké město (vím, to nikdo nečekal) s důmyslným systémem metra, které je jedním se symbolů této metropole. V suvenýrech si běžně můžeš koupit triko s potiskem plánu tras (žádné jednoduché A,B,C jako v Praze), případně s tématickým nápisem Mind the gap.

- Nejvýhodnější pro pohyb po městě je si v trafice zakoupit Oyster Card a postupně si ji podle potřeby dobíjet (i za hotové libry). Za den se z ní nestrhne vyšší částka než cena 24hodinové síťové jízdenky.

- Vlaky jsou na české poměry drahé (jako všude na západě), na nástupiště se bez lístku a projití turniketem nedostaneš.

- Není třeba kupovat noviny, v metru jich je na sedačkách vždy dostatek. Tak by mě zajímalo, kolik lidí si tak jeden výtisk novin přečte, tomu říkám ekologické myšlení.

- Každá část Londýna má svou tvář, jinou architekturu.

- Tradiční anglická snídaně (opékaná slanina, volská oka, párky, opékané rajče, houby, další neidentifikovatelné hromady) je opravdu vydatná, dodá energii až do večeře.

- Londýnské parky jsou nádherně udržované, překvapí čistotou, množstvím lidí a ochočenými veverkami.

- Angličané jsou ochotní lidé a taky dobří řidiči. Provoz je hbitý, všichni tam jezdí po nesprávné straně silnice a přitom žádné bouračky.

- Fish and Chips doslova překypují olejem. Podle chuti nepoznáš, jestli zrovna jíš rybu nebo hranolky. Olejem místní nešetří ani jinde.

- Vstupné do památek vysoké (většinou okolo 15 liber), na ISIC bývá sleva 10%. Muzea jsou většinou zdarma, doporučuju navštívit Tate Modern (galerie moderního umění, poprvé jsem viděl Picassa nebo Daliho naživo).

- Asi jsme měli štěstí, ale nezažili jsme pravé britské počasí. Teplota stále přes 20° a většinou slunečno.

- Vyplatí se používat telefon s GPS. Bez něho nebo bez podrobné mapy je lepší se na cestu ptát, než bloudit. Vlasně bloudili jsme i s GPS...

- Taky doporučuju si udělat výlet po Temži lodí, stojí to za to.

Případné dotazy směřuj do komentářů :-)

Hoši od Bobří řeky

Låt den rätte komma in

Po čase se mi podařilo shlédnout další film ze severské, konkrétně švédské produkce. Let the Right One In, jak zní anglický název tohoto snímku, se zaobírá upírskou tématikou a přimíchává do toho i špetku romantiky podobně jako americké Stmívání. Děj filmu nás zavede na ponuré zasněžené sídliště do 80. let, kde v jednom z paneláků žije šikanovaný Oskar se svoji matkou. Jednu noc se přistěhují noví sousedé a zalepí si všechna okna kartóny z krabic. Oskar se s Eli seznámí a postupně skamarádí a začínají se navzájem poznávat. Postupně zjišťuje, kdo vlastně Eli je. A v okolí se začíná vraždit zvláštními způsoby...


Celý film bych charakterizoval jako netradiční upírský horor nebo drama s prvky romantiky. Samozřejmě nechybí krvavější scény (vždyť upíři), ale nepřehání se to s nima. Opět jsem se utvrdil v tom, že švédské snímky jsou tak trochu jiné oproti těm americkým nebo britským (či našim). Ta atmosféra... Škoda, že se mimo filmové festivaly k nám prakticky nedostanou do kin.

Oficiální trailer na youtube

Me against the town

our face looked new against the town
You've come to lose some memories
Like you came to touch new grounds

Co se děje v lese

Obora I

Svěží hukvaldská obora...

A-Ha: Foot of the Mountains

Musely uběhnout čtyři dlouhé zimy než vydalo norské trio A-Ha novou desku, v pořadí třetí od jejich comebacku v roce 2000. Spousta lidí (narozených dříve než já) si A-ha spojí s letitým hitem Take On Me, který jim přinesl mezinárodní úspěch v polovině 80.let, my mladší si z rádií možná vybavíme i Minor Earth Major Sky, Lifelines nebo Forever Not Yours. Předposlední album Analogue (2005) sice žádné hity nepřineslo, skalní fanoušci a kritika jej však veskrze přijali pozitivně. Vyjímka potvrzuje pravidlo, mě se až tak jako celek nelíbílo (připomínám, nejsem kritik :-).

A jaká je tedy novinka Foot of the Mountains? Charakterizovat ji jako křišťálově průzračná 80. léta zní naprosto přesně. New wave. Syntenzátory jedou naplno, části některých skladeb mi dokonce připomínají moje pokusy ve Fruity Loops. Deset tracků jako za starých časů. Některé výraznější, některé splývají s ostatníma. Nálada většiny písniček melancholická, typická pro tyhle Nory, ale na disku se najde i rozvernější kousek připomínající ono slavné Take On Me (Riding the Crest). Nad texty se musí dost přemýšlet, příliš mi nekorespondují s mnohdy jednoduchými rytmy.

Je mi jasné, že davy tyhle písničky poslouchat nebudou, do našich rádií se dostane maximálně první singl Foot of the Mountain. I mě chvíli trvalo, než jsem si na tenhle 80kový styl zvykl. Ono to tak u těchto seveřanů bývá - musí se to poslechnout celé několikrát, aby se písničky vryly pod kůži.

Tak zase od nuly

Takže, veškerá moje psací aktivita (byť jí bylo v poslední době pomálu) se od této chvíle přesunuje sem.
Proč ten název? Předně, Lifelines je název mé oblíbené písničky. V angličtině má několik významů, nejčastěji se lifeline používá ve smyslu záchranné lano, ale při troše fantazie se toto slovní spojení dá pochopit i jinak. Zkoušel jsem i jiné domény, ale byly bohužel zabrané (ačkoliv mnoho let neaktivní).
Na jak dlouho? Kdo ví... Než mě prostě zase napadne experimentovat a možnosti blogu na googlu mi přestanou stačit. Momentálně ale nic převratného nechystám.

Omlouvám se všem, kteří teď budou muset měnit odkazy na svých stránkách nebo přesměrovávat RSS čtečky. Změna je život...

Co by mělo být náplní tohoto blogu? Určitě ubude textů z osobního života a přibude toho neosobního. Odkrýváním sebe a svých pocitů totiž odkrývám i další osoby, které o to ne vždy stojí. Pochopitelně. Občas tu hodím svoje postřehy z dění ve světě/zemi/městě, občas napíšu o hudbě nebo filmu, občas se tu objeví fotka.

Přeji příjemnou zábavu :-)