Po čase se mi podařilo shlédnout další film ze severské, konkrétně švédské produkce. Let the Right One In, jak zní anglický název tohoto snímku, se zaobírá upírskou tématikou a přimíchává do toho i špetku romantiky podobně jako americké Stmívání. Děj filmu nás zavede na ponuré zasněžené sídliště do 80. let, kde v jednom z paneláků žije šikanovaný Oskar se svoji matkou. Jednu noc se přistěhují noví sousedé a zalepí si všechna okna kartóny z krabic. Oskar se s Eli seznámí a postupně skamarádí a začínají se navzájem poznávat. Postupně zjišťuje, kdo vlastně Eli je. A v okolí se začíná vraždit zvláštními způsoby...
Celý film bych charakterizoval jako netradiční upírský horor nebo drama s prvky romantiky. Samozřejmě nechybí krvavější scény (vždyť upíři), ale nepřehání se to s nima. Opět jsem se utvrdil v tom, že švédské snímky jsou tak trochu jiné oproti těm americkým nebo britským (či našim). Ta atmosféra... Škoda, že se mimo filmové festivaly k nám prakticky nedostanou do kin.
Musely uběhnout čtyři dlouhé zimy než vydalo norské trio A-Ha novou desku, v pořadí třetí od jejich comebacku v roce 2000. Spousta lidí (narozených dříve než já) si A-ha spojí s letitým hitem Take On Me, který jim přinesl mezinárodní úspěch v polovině 80.let, my mladší si z rádií možná vybavíme i Minor Earth Major Sky, Lifelines nebo Forever Not Yours. Předposlední album Analogue (2005) sice žádné hity nepřineslo, skalní fanoušci a kritika jej však veskrze přijali pozitivně. Vyjímka potvrzuje pravidlo, mě se až tak jako celek nelíbílo (připomínám, nejsem kritik :-).
A jaká je tedy novinka Foot of the Mountains? Charakterizovat ji jako křišťálově průzračná 80. léta zní naprosto přesně. New wave. Syntenzátory jedou naplno, části některých skladeb mi dokonce připomínají moje pokusy ve Fruity Loops. Deset tracků jako za starých časů. Některé výraznější, některé splývají s ostatníma. Nálada většiny písniček melancholická, typická pro tyhle Nory, ale na disku se najde i rozvernější kousek připomínající ono slavné Take On Me (Riding the Crest). Nad texty se musí dost přemýšlet, příliš mi nekorespondují s mnohdy jednoduchými rytmy.
Je mi jasné, že davy tyhle písničky poslouchat nebudou, do našich rádií se dostane maximálně první singl Foot of the Mountain. I mě chvíli trvalo, než jsem si na tenhle 80kový styl zvykl. Ono to tak u těchto seveřanů bývá - musí se to poslechnout celé několikrát, aby se písničky vryly pod kůži.
